Rolf Munkes měl vloni problém. Tony Martin se na nové desce nepodílí a tak bylo třeba najít stejně starého a pokud možno podobně kvalitního zpěváka. Obojí se víceméně povedlo a tak tu máme další porci brontosauřího hard rocku. Basy se stále drží Neil Murray. Za škopkama tentokrát sedí Mike Terrana, což je poměrně promiskuitní bubeník. Dlouhá léta hraje u AXEL RUDI PELL, odbouchal Malmsteenova alba „The Seventh Sign“ a „I Can´t Wait“ z počátku devadesátých let minulého století a po sedm let až do prosince 2006 hrál u RAGE, nepočítaje spoustu další projektů a hostování. Novým frontmanem je Doogie White, oproti ostatním méně známá tvář. Poprvé na sebe upozornil, když nahrál s RAINBOW album „Stranger In Us All“. Jenže Blackmoor se poté věnoval již jen středověkým písním a další podobnou příležitost dostal až o pár let později v kapele Yngwie Malmsteena (alba „Attack!!“ a „Unleash the fury“), dlouhodobě zpívá v CORNERSTONE (společný projekt s basistou Steenem Mogensenem; ROYAL HUNT). Technicky je to bezesporu kvalitní zpěvák. Ale ono to bylo už trochu patrno na minulých albech, že bez Martina to nebude ono. Tony Martin má charisma jako málokterý zpěvák a díky jemu i alba EMPIRE byla nakonec velmi dobrá.

Jenže Doogie White se předvádí v nejlepším světle a Martinovi nezůstává moc dlužen. Podobně tak celé album „Chasing Shadows“ stojí zcela důstojně vedle počinů předchozích a mnoho změn se neudálo. Jedině snad mám pocit, že při práci na aktuálním albu si Rolf Munkes postesknul na svá léta v MAJESTY (odešel od nich v dubnu 2006 po vydání alba „Hellforces“) a něco true heavy metalu vpletl do vzoru hardrockového sukna (přeci jenom dvě alba v „MANOWAR revival“ na člověku musí nechat nějakou stopu). „Chasing Shadows“, podobně jako titulní věc na albu minulém, je skvělá a nejvýraznější píseň na disku. Pak následuje ona vzpomínka na MAJESTY, „The Alter“. Zbytek alba nicméně hodnotím veskrze pozitivně. Stále zde najdeme několik velmi povedených záseků, kde se kapela ukázala v dobré formě. Trochu potřebného smutku vyjádřili v sabbathovské baladě „Child Of The Light“, své dávné vzpomínky opěvují v rychlé „Tahigwan Nights“ a duši ďáblu upsali hutným rifem v „Angel And The Gambler“. Rozloučení s albem je v podobě majestátné skladby „The Rulers Of The World“, která nás utvrzuje, že hard rocku stále ještě tepe krev v žilách a že příští album EMPIRE bude pokračovat přesně tam, kde tohle skončilo.

Podtrženo sečteno album „Chasing Shadows“ je skoro přesně takové, jaké jsme čekali. Komu se líbila Havraní jízda, případně kdo si obecně libuje v těžkotonážním rocku, nebude mít problém přijít této desce na chuť. Pro ostatní posluchače to pravděpodobně bude až příliš konzervativní, neřku-li retro záležitost. Pro nás několik málo posluchačů, kteří EMPIRE můžou, dávám necelých sedm bodíků, vy ostatní si od hodnocení odečtěte dvacet let vývoje rockové hudby.